Uměleckoprůmyslové museum v Praze láká na sbírky, které představují nejrůznější umělecká řemesla. Můžete tak proniknout do světa starých věcí nabízejících genius loci. Většina z vás možná ani netuší, že muzeum ukrývá například světově proslulou kolekci skla…

Jak se umění promítá do praxe a praxe do umění

V roce 1885 zakládá Pražská obchodní a živnostenská komora Uměleckoprůmyslové museum. Jeho posláním je propojovat umění s technickými prostředky a vzdělávací činností zvyšovat úroveň průmyslové výroby. Za jeho vznik přitom vlastně může průmyslová revoluce v průběhu 19. století. Moderní továrny tehdy chrlí stále nové a nové výrobky. Hromadná a sériová výroba různých předmětů denní potřeby přitom klade důraz hlavně na to, aby výrobky splňovaly svůj účel. Estetická podoba předmětů ale občas trochu pokulhává. Proto roste tlak, aby se nezapomínalo ani na design průmyslových výrobků. Vždyť kdo by chtěl mít doma ošklivé hodiny, které sice dokonale měří čas, ale přitom náš domov spíše hyzdí, než krášlí? Praktická funkce a dokonalá výtvarná podoba by měly jít společně ruku v ruce. Jedno bez druhého nemůže existovat. K čemu je krásný extravagantní příbor, když neplní svoji funkci? A naopak. I při jídle chceme, aby příbor byl nejenom praktický do ruky, ale zároveň i pěkný na pohled. Úzkou vazbu mezi uměním a praxí vytváří Uměleckoprůmyslové museum.

Unikátní sbírka skla a cesta k moderní expozici

Svoje sídlo nachází nová instituce na konci 19. století v budově dnešního Rudolfina na vltavském nábřeží. Sbírky jsou zde uloženy až do roku 1900. Během této doby ovšem v letech 1897–1899 probíhá stavba nové budovy hned naproti. V ní získává muzeum své hlavní sídlo. Roku 1900 se slavnostně otevírá první expozice v prvním patře budovy. O šest let později získává muzeum od mecenáše umění Vojtěcha Lanny mladšího (1836–1909) sbírku skla, kterou vystavuje ve druhém patře. Když potom za první republiky v roce 1932 odkáže svoji sbírku skla muzeu i sběratel Gustav Pazourek (1865–1935), vzniká jádro světově proslulé sklářské kolekce. Muzeum zažívá během své existence ještě několik dalších zlomových momentů. Během nacistické okupace v roce 1943 zabírají Němci budovu pro válečné účely a sbírky se stěhují do úkrytů mimo Prahu. Rok 1949 přináší zestátnění muzea. Léta 1959–1969 potom znamenají úzké spojení s Národní galerií, teprve roku 1970 je muzeum opět samostatnou jednotkou. Následuje rozsáhlá rekonstrukce znamenající uzavření sbírek až do roku 1985. Potom se otevírá nová stálá expozice uměleckého řemesla mapující období od renesance až po polovinu 19. století.

Vydejte se po stopách výroby a materiálů

Čerstvý vítr přinášejí muzeu změny po listopadu 1989. Stoleté výročí od svého vzniku oslaví muzeum v letech 2000–2001 nově vybudovanou expozicí nazvanou Příběhy materiálů. Změna proti předchozí expozici spočívá především v tom, že se sály expozice člení podle tematických sbírek. Jednotlivé sály hned napoví, co v nich návštěvník najde. Votivní sál nabízí pohled do historie věnovaný zakladatelům muzea a nejvzácnějším exponátům. Příběh vlákna představuje textil a módu, Umění ohně sklo a keramiku, Tisk a obraz užitou grafiku a fotografii, Klenotnice mapuje zpracování vzácných i méně vzácných kovů a materiálů, je zde i sál Stroje času zaměřený na hodiny a hodinky.