K podzimnímu a zimnímu času neodmyslitelně patří i tradiční rostliny, které nám doma i venku dělají radost tehdy, když ostatní příroda spí. Některé z nich se staly symboly Vánoc. Jejich velká výhoda spočívá v tom, že se bez potíží vejdou do panelákového bytu, a to klidně i malé garsonky. Některé z nich můžete pěstovat v květináčích, jiné, jako jmelí, o kterém je tentokrát především řeč, stačí zavěsit nade dveře pro štěstí.

Červená hvězda

Klasickým symbolem Vánoc je vánoční hvězda. Pod zlidovělým názvem najdeme květinu pryšec nádherný. Ale není sama. Společnost nám svými drobnými kvítky dělá i Kalanchoe, nenáročná pokojová rostlina, které nevadí, když ji občas zapomenete zalít. Bramboříky, azalky, vánoční kaktusy také nevyžadují žádnou složitou péči.

Strom pro Ježíška

Snad v žádné české domácnosti o Vánocích a na Nový rok nechybí kytice jmelí. Jde o poloparazitní (sice saje ze stromů, ale zároveň si samo vytváří chlorofyl, takže není úplným příživníkem) keříkovitou rostlinu, která neroste ze země, ale na stromech, odkud také čerpá živiny rozpuštěné ve vodě. Znali ji už naši předkové v antice a zkoumali její vlastnosti, například s ní vykuřovali domy podobně jako kadidlem. Kladli ji i zemřelým do hrobů, protože věřili, že pomůže otevírat brány podsvětí.

Legenda také praví, že jmelí bývalo stromem, který použil Josef na vyřezání kolébky pro malého Ježíška. Když pak Kristus dospěl do svých třiatřiceti let, tento strom prý Římané porazili a jeho dřevo posloužilo na výrobu kříže, na němž byl Ježíš Kristus ukřižován. Pak se údajně velký strom proměnil v malé keříky, které se přiživují na jiných stromech.

Pohanský symbol plodnosti

Plody jmelí, známé kuličky, zrají dlouhých devět měsíců stejně jako lidský plod. Polibek muže a ženy pod větvičkou jmelí je proto dodnes starým pohanským zvykem, který má zajistit plodnost. Ani křesťanům bojujícím proti nejrůznějším pohanským modlám se ho nepodařilo vymýtit.

Lék i jed zároveň

Šlo také o magickou rostlinu keltských druidů, tedy kněží, kterou usekávali o zimním slunovratu. Domnívali se, že úspěšně léčí choroby a používali ji také jako protijed. Rostlinka jmelí skutečně léčivá je, zároveň je ale také prudce jedovatá! Obsahuje řadu látek glykoprotenoidy, peptidické toxiny či polysacharidy. I dnes se používá v lékařství například ke snižování krevního tlaku, proti arterioskleróze, při poruchách vegetativního nervového systémy nebo jako podpora léčby nádorových onemocnění, tedy rakoviny. V kosmetickém průmyslu třeba proti lupům. Ovšem vyvarovat by se měl člověk výtažků ze jmelí, pokud trpí nedostatečnou činností srdce nebo ledvin. Celkově by ale jakékoli preparáty ze jmelí nikdo neměl používat bez konzultace s lékařem. Uvádí se dokonce, že nejjedovatější jmelí roste na topolech, to se právě kvůli jedu ve farmacii vůbec nepoužívá!

Stovka druhů jmelí v našich krajích

U nás v Čechách můžeme na stromech vidět jediný druh, zvaný jmelí bílé, ale ve světě jinak roste asi 70 – 100 druhů jmelí. Objevuje se na nejrůznějších stromech listnatých i jehličnatých: lípách, javorech, topolech, borovicích, jedlích, smrcích… Sem tam třeba i na jabloních. Vidět můžeme i skutečně mohutné zelené koruny.

Čarovná moc darovaného jmelí

Zavěšené kytice nade dveřmi mají chránit před bleskem, ohněm a čarodějnicemi a mají přinášet do domu štěstí a lásku. Ale pozor, takovou moc má jenom darované jmelí! Takže pokud chcete někomu udělat radost a opravdu mu přejete štěstí, neváhejte a na návštěvu, na kterou se vydáte, vezměte s sebou i jeho větvičku. Vybrat si můžete buď přírodní zelené, nebo pozlacené či postříbřené. Keltové utínali jmelí zlatými srpy a od té doby se prý vžila tradice jmelí pozlacovat. Zároveň podle keltských tradic mělo zažehnat i války, zlé duchy nebo hladomor.