Touto větou jsem odpověděl sousedce, se kterou jsme se vezli v neděli odpoledne výtahem v našem paneláku. Vraceli jsme se ze zahrady a v ruce mimo jiné jsme měli i pěknou oranžovou dýni. „Tuto nakrájíme na plátky a upečeme na plechu v troubě, bude z ní výborná pochoutka“, zakončila moje přítelkyně. A oba jsme si uvědomili, jak jsou lidé z města zcela odtrženi od skutečného života. Sousedka by z hokaido dýně udělala pěknou dekoraci na Vánoční stůl.

Zřejmě pod vlivem médií a kdejakých rádoby kutilských programů v televizi či na sociálních sítích publikovaných příspěvků lidé vyřezávají a tavnou pistolí oblepují vše z přírody, aby doma navodili takovou „selskou“ či „venkovskou“ atmosféru. Neuvědomují si, že ta „selská atmosféra“ nebyla samoúčelná u našich prarodičů. Že oni využívali dary přírody a vše mělo svůj smysl. A my když to všechno jen napodobujeme, tak ztrácíme kontakt se skutečným životem, žijeme ve své kleci.

Dýně jsme si vypěstovali na své nové zahradě. Na jaře jsme je zaseli na staré hnojovisko a na podzim posbírali a uskladnili v starém domě, ve kterém se sice nedá bydlet, ale na zeleninu je dobrý. Samozřejmě, že jsme je mezitím i jedli a jíme je i nyní. Když jedeme o víkendu do zahrady, nějakou zeleninu si vždy vezeme domů. Je to zdravější, než ji kupovat pesticidy a herbicidy ošetřovanou, pěstovanou v hydroponických roztocích, prodávanou „za levno“ v supermarketech. Ta naše zelenina má chuť, barvu i vůni.

Hokaido dýně má velkou výhodu, i slupka je jedlá. Tedy ji není třeba okrajovat, stačí ji dobře umýt. Pak rozkrojit na poloviny, lžící vybrat semínka (výborně chutnají v zimě ptákům – za vaším oknem) a nakrájet na plátky silné asi 3 mm. Položte je na plech a pečící papír, pokapejte olivovým olejem a dejte do trouby upéct. O pár minut už budou vonět v celém bytě a za dalších deset minut už po nich zůstane jen ta vůně, tak rychle je sníte.