Poslední říjnový víkend nám na příkaz z Bruselu udělali cvak v hodinách a v neděli jsme se vzbudili o něco dříve. Tedy spát jste mohli stejně dlouho, jak jste zvyklí po jiné dny či neděle, ale na hodinách po opravě času bylo o hodinu méně. Hodina k dobru se může hodit a hodila by se možná každý víkend. Ale my ji zase ztratíme za půl roku, když opět budou dělat centrální „cvak“ v hodinách v celé Evropě.

Zatímco ráno máme o něco dříve světlo venku, přesně naopak je to odpoledne a k večeru. Tma přijde o hodinu dříve, než jsme si zvykli. Zda je to pozitivní nebo negativní informace záleží na vkusu každého eurodruha. Kdo končí v práci o páté, přichází domů za tmy, i když bydlí jen za rohem. Kdo byl zvyklý po práci ještě zajít na chvíli do zahrady, může na to až do dubna zapomenout.

Alespoň tedy u nás. V takové západním Francii, ale také v Bruselu, kde o všem rozhodují a často bez místních znalostí, mají minimálně o hodinu více světla. V létě když u nás kolem deváté večer zapadá slunce, oni ještě o desáté mohou vesele pobíhat po venku. A to jsme nadávali na pragocentrizmus…

Časná tma nebo šero je nebezpečné pro řidiče. V době, kdy mnoho lidí chodí domů z práce, či děti z kroužků, je ve městech největší provoz i na cestách. Viditelnost je již špatná, veřejné osvětlení často nefunguje správně nebo města šetří na elektřině. Toto období je pro řidiče náročné, protože mnoho chodců nejen, že není disciplinovaných. Oni ani neznají dopraveny předpisy a žijí v domnění, že mají na cestách přednost před auty. Neuvědomují si nejen svou neznalost, ale i zranitelnost. Řidič v kabině je obložený airbagy, chodce jeho přesvědčení neochrání.

Výhodu mají lidé, kteří nemusí podle celostátních hodin chodit do zaměstnání nebo nemají jiné takto plánované povinnosti. Dále se mohou řídit Sluncem a jeho pozicí na obloze. A možná žijí zdravější život. My ostatní se můžeme zase „těšit“ na bruselské změny času, nejpozději za půl roku to tu máme zas.