Přijdeme domů z práce nebo z výletu, přezujeme se do domácí obuvi a zamíříme do koupelny umýt si ruce. Otočíme kohoutkem či pohneme pákou baterie a do umyvadla teče proud čisté vody. Když potřebujeme vykonat potřebu, stlačíme páku na nádržce splachovače a proud tekoucí vody nás zbaví odpadu natrvalo. Když jsme žízniví, vezmeme pohár, napustíme čistou vodu z vodovou a uhasíme žízeň. Samozřejmost? Ne vždy to tak musí být.

Mnohé věci bereme jako naprostou samozřejmost. Přitom ještě naši rodiče, kteří bydleli v městech, zažívali pravidelné i mimořádně odstávky dodávek pitné vody a tu museli mít minimálně v jedné konvi doma k dispozici na naléhavé případy. Zatímco na vesnici v rodinném domě stačí zajít ke studni a napumpovat si vodu do kbelíku, když bydlíme ve městech, můžeme mít problém.

Centralizace dodávek pitné vody i tepla na vytápění, ale také dodávky elektřiny, plynu či řešení odpadu na jedné straně poskytuje komfort bydlení, o jakém se naším předkům ani nezdálo. Ale na druhé straně nás dělá závislými a zranitelnými. A samozřejmě vytahuje z nás pravidelně peníze.

Víte, jak byste postupovali, kdyby vám doma najednou přestala téct z kohoutku voda? Prvoplánová odpověď mnohých zní, že by zašli do obchodu koupit balenou vodu. Ale stejný nápad mohou mít v stovkách bytů na sídlišti. Pár lahví balené nebo minerální vody by stačilo k uhašení žízně na den či dva, ale jak budete vařit? Mýt se a splachovat záchod? Nebo sprchovat se?

Kdyby se jednalo o dlouhotrvající poruchu na vodovodu na jednom sídlišti z celého města, hygienu vyřešíte pravidelnou návštěvou (krytého) bazénu, kde se můžete osprchovat. Stejný nápad zřejmě budou mít i ostatní spoluobčané. Pomocnou ruku vám mohou podat i příbuzní na jiném sídlišti, kde problém s vodou nemají. Dokud se osprchuje celá vaše rodina, můžete si promluvit o všem možném i nemožném a druhý den si přijít po čerstvě vypranou dávku vašeho prádla.

Dnes považujeme vodu za samozřejmost, která teče z kohoutku vždy, když potřebujeme.