Už po několikáté beznadějně kroužíte v autě kolem domovního bloku. Doslova hypnotizujete řadu stojících aut a s každým člověkem, který se vyhrne z domovního vchodu a míří směrem k parkujícím železným ořům, zadoufáte: Nasedne a odjede! Uvolní mi místo! Jenže on si jenom otevře kufr, vyndá tašku a s ní opět zmizí v útrobách domu. Vzdáte se tedy a vyrazíte o kus dál. Místo pro zaparkování potom najdete až u nedalekého parčíku.

Lákadlo pro zloděje

Podobnou situaci nejspíš alespoň jednou zažil každý vlastník automobilu, který nemá rodinný dům s vlastní garáží a bydlí v bytě ve městě. Bitva o parkovací místa nastává v ranních i odpoledních špičkách, a kdo pozdě chodí, pardon přijede, má zkrátka smůlu, nezbude na něj nic. Následně mu potom nezbývá, než pro svůj plechový dopravní prostředek hledat místo někde v okolí. Ztrácí tak bezprostřední přehled o tom, zda je automobil v pořádku a pro případně zloděje znamená větší množství opuštěných zaparkovaných aut lákadlo s minimálním rizikem přistižení.

Maximálně 300 metrů pěší chůze

Větší česká města tradičně řeší nedostatek parkovacích míst. Přitom podle norem má být parkoviště u obytné stavby vzdálené maximálně 300 metrů docházkové vzdálenosti, tedy pěší chůze od domu k parkovacímu místu, nikoli vzdálenosti měřené vzdušnou čarou. Ne vždy se to ale musí podařit. Jak si města poradila s parkovacími místy? Každé si to většinou řeší po svém a upravuje systém parkování vyhláškami.

Zóny pomáhají stálým obyvatelům

Třeba některé části Prahy vytvořily systém parkovacích zón. V rámci těchto zón se rozlišují místa určená pro rezidenty, tedy stálé obyvatele, kteří v místě bydlí a měli by mít zajištěno bezproblémové zaparkování svého vozu a návštěvníky, kteří přijeli a zaparkovali jenom na krátkou dobu. Například modrá zóna umožňuje parkovat pouze lidem se speciální kartou opravňující k parkování na vyhrazených místech. Tuto kartu, často ve formě samolepky umisťované za čelní sklo automobilu, vydává vždy příslušný odbor dané městské části. Zelená zóna je potom určena návštěvníkům, kteří zde budou parkovat středně dlouhou dobu od 30 minut do maximálně šesti hodin. Parkovné přitom platí na parkovacích automatech. Oranžová zóna potom umožňuje jenom krátkodobé parkování v minimální délce 15 minut a maximální délce dvě hodiny.

Parkovacích domů se nedostává

Jaké výhody tento systém má? Má za nepříliš vysoký poplatek za kartu (obvykle v řádu několika stokorun ročně) zaručit místním obyvatelům, že budou mít jistotu a svůj automobil vždy zaparkují. Zároveň řeší, v jakých časech nemohou na označených místech parkovat návštěvníci, tedy převážně ve všední dny večer a v noci, kdy potřebují místa obsadit rezidenti. Podobný systém se chystá zavést například i Brno. Na druhou stranu ani toto řešení není samospasitelné. Návštěvníky, kteří nepatří mezi stálé obyvatele, by měly zachytit parkovací domy, a těch je většinou nedostatek.