Ozdobený stromeček je tradiční kulisou Vánoc. Pojďme se tedy podívat, jaká je jeho historie. Kdy a kde se poprvé objevil? Jak rychle pronikl do domácností?

Koledy s větví

Nejstarší zprávy o obyčeji přinášet na Vánoce do domu zelený jehličnatý stromeček, takzvaný vánoční máj, pocházejí z Alsaska z konce 16. století. Obyčej se stal oblíbeným a postupně se rozšířil v celé Evropě. V českých zemích se součástí vánočního svátku během 19. století. Nejdříve si ho našli ve městech. V čase Vánoc se setkáváme s větvemi a stromky, které se nosí do stavení. S ozdobenou jedlovou větví zvanou štěstí nebo polaznička koledovaly děti na východní Moravě a ve Slezsku.

Visel na háku

Umístění vánočního stromku se odnepaměti řídilo hlavně prostorovými podmínkami a provozem v domě. Ve vesnických domácnostech měl své obvyklé místo ve světnici. Stál zastrčený do otvoru v nízké stoličce nebo do špalku či do hmoždíře s pískem. Lidé ho mívali stát přímo na štědrovečerním stole. Stromek se často také zavěšoval na hák za kmínek nebo za špičku ke stropnímu trámu. To se dělalo hlavně v malých domech, aby rozměrný stromek nezabíral místo, o které byla nouze.

Čokoláda až po válce

Nejstarším druhem ozdob jsou je ovoce a drobné pečivo, také rukodělné objekty z papíru, stébel slámy, ze semen plodů. Ovšem v průběhu času postupně v dekorování stromku rostl podíl kupovaných, v dílnách nebo i průmyslově vyráběných ozdob z papírmaše, z vaty, z kartonu, ze skla. Jejich sortiment se bohatě rozvíjel od konce 19. století. Čokoládové figurky v kolekcích doznaly všeobecného rozšíření a obliby po druhé světové válce.

Osvětlení pro šlechtu

S osvětlováním vánočního stromu se začalo ve šlechtických rodinách v Německu už v 17. století. V nižších vrstvách se ujalo až mnohem později. Na stromek se svíčky zprvu jen nalepovaly nebo přivazovaly nití, případně zapichovaly zespodu na větev špendlíkem. Teprve později se začaly používat kovové skřipce.
Sortiment vánočního zboží rozšířily umělé stromky lidově zvané péřové podle materiálu imitujícího jehličí. Objevovaly se v obchodech už počátkem 20. století.
Vánoční strom souvisel se zvykem dávat dětem dárky, které údajně pocházely „od Ježíška“, neboť se vedle starší nadílky o svátku sv. Mikuláše si lidové tradice vytvořily i nebeského dárce malého Ježíše s vánoční nadílkou.
Zdobení stromku dnes vychází z domácí tradice, tedy z toho, co se v domácnosti po léta nastřádalo a z čeho jsou ozdoby vybírány, zásoby, z nichž se často čerpá po řadu let, ale také z módních trendů, nabízených v reklamách a v obchodech. Světýlka už dnes nejsou jenom pro šlechtu, může si je dopřát každý.

Radost pro chudé

V průběhu 19. století se zelený jehličnan stává středem dobročinných dětských slavností s nadílkou. Pořádají se na podnět různých spolků a také ve školách jako „slavnost vánočního stromku“. Jde o celé vánoční představení s recitací básní, zpěvem a scénickými výstupy. Zvyk stavět venku na volném prostranství „strom pro všechny“ přitom přišel ze zámoří. V roce 1912 byla na náměstí Madison–Square v New Yorku vztyčena jedle osvětlená elektrickými svíčkami. Brzy na to se přenesl nový zvyk do Evropy, prvenství patří Kodani. Také u nás se po roce 1918 začaly stavět velké vánoční stromy na náměstích ve prospěch chudých a opuštěných dětí. Počátky této tradice položil spisovatel Rudolf Těsnohlídek. První vánoční strom republiky byl s Těsnohlídkovou podporou vztyčen v Brně na náměstí Svobody 13. prosince 1924.