Otevřené okno vás probudí lépe, než budík
Minimálně v létě a minimálně ve městě. Tam totiž, na rozdíl od venkova, není nikdy ticho a klid, ale větrat se musí. A kdo musí ráno do zaměstnání, je zvyklý pravidelně vstávat na budík v určeném čase, bez ohledu na biorytmus a sluneční cyklus.
Letní horka ohřívají i paneláky a jediná možnost, jak snížit teplotu uvnitř bytu, nemáte-li anebo nechcete mít klimatizaci, je vyvětrat tehdy, když není takové horko. Když teplota venku je o několik stupňů nižší, než je uvnitř v bytě. A to je nejčastěji v noci, tedy v čase, když spíte.
Jenže málokdo má okno do volné přírody, většina lidí ve městě z okna vidí rušnou ulici, v horším případě rušnou křižovatku, kde doprava neutichá ani v noci, jen se trochu snižuje její intenzita. A tak uléháte spát s vědomím, že aspoň se do rána trochu sníží teplota vzduchu v bytě a bude se dát normálně dýchat. A že na hluk si už vaše tělo zvyklo. Takže od únavy zaspíte i v takovém prostředí.
Tělo si na nic nezvyklo, tělo vnímá rušivé podněty, jako jsou hluk a světla z ulice, jen vy se snažíte to ignorovat. Co ale vůbec neznamená, že vám to nevadí, jak tělu tak duši. To je přesně ten důvod, proč se budíte unaven a mrzutý.
A nadránem se stanou dvě věci. Trochu jste si již odpočinuli, nejste až tak unaveni, jako večer. A současně se zintenzivnila doprava pod oknem, protože lidé jedou auty do práce, pekaři rozvážejí rohlíky, autobusy rozvážejí lidi. Zkrátka hluk je větší. A vy se probudíte možná i o hodinu dříve, než zazvoní budík. Tak tomu se říká „kvalita“ spánku, můžete mít jakoukoli kvalitní matraci či nejdražší postel.
Všichni chtějí bydlet v centru, protože to je „in“ a prý je všude blízko. A pak se diví vysokým cenám bytů i vysokým nákladům na léky. A vysokému tlaku, nervozitě, obezitě, únavovému syndromu.
Zanechat odpověď