Hned v úvodu se přiznám o co jde. Úklid jako důsledek toho, že bych se měla věnovat psaní prací do školy a vzdělávání se. Inu, jak už to bývá, i civění na bílou zeď je v tomto případě atraktivnějším způsobem trávení času než učení se. A když máte rozečtenou Hiraxovku, v níž odejde muž od civilizace a žije v chalupě bez elektřiny, internetu, zbytečností ve formě výdobytků moderní doby, tak trochu se zamyslíte, jestli na tom přece jen něco nebude.

Zamyslela jsem se i já a to hned několikrát. Stačil mi jeden pohled do polic a skříní v mém pokoji a hned jsem věděla, že ne všechno, co odkládám, je nezbytné a už vůbec ne nezbytné pro můj život. Úklid Vašeho životního prostoru totiž není jen čistě fyzickou aktivitou. Úklidem bytu totiž uklízíte i sami v sobě. A přestože se Vám zdá, že vyhodit pár krabic od bot, či kabelky, které jste naposledy měli v ruce ještě za Zemanovy vlády, je jen malým krokem, není to tak. Každé jedno očištění se od nepotřebností Vám nabídne více prostoru pro seberealizaci. Vždyť v té poličce, kde sídlí porcelánový set, který je nejúžasnějším lapačem prachu, by mohli klidně sídlit knihy, které „stěhujete“ každý týden z nočního stolku na ten v obýváku.

Já jsem se do úklidu pustila nejprve u sebe v pokoji. Krabice od elektroniky, která byla koupena v roce 2006 už asi na reklamační účely sloužit nebudou – pryč s nimi. Cestovní tašky s utrženými poutky a pár roztrhanými místy, které s jistotou už nikam cestovat nebudou – pryč s nimi. Kabelky se stejným osudem – pryč s nimi. A neuvěříte, ale ta kabelka, která je ve Vašem bytě pouze zbytečností může být pro někoho „úlovkem dne“. Ano, je to smutné, ale jsou i lidé, kteří denně procházejí ulicemi a doslova „slídí“ po věcech, které by mohly být pro ně užitečné a někdo je vyhodil. Při mém úklidu jsem odhodila sportovní tašku přes rameno, která byla asi na čtyřech místech roztržená a mými „šikovnými“ rukama opravena zavíracími špendlíky. Nastal čas na její přesun, avšak pomyslela jsem si, že někomu se ještě možná bude hodit, vždyť na ní byly dvě funkční přihrádky na zip. Nehodila jsem ji tedy do kontejneru, ale zavěsila na bok. A věřte či ne, do půl hodiny byla fuč. A mně kromě prázdnější skříně zůstal dobrý pocit, že někomu ještě v životě poslouží.

A tak vzhůru do úklidu. Netřeba Vám ani Hiraxovku, vždyť dělat prostor, ve kterém žijete, dýchatelnějším je to nejlepší, co můžete pro sebe udělat. A jak řekl jednou někdo moudrý: „Pokud jste nějakou věc neměli v rukou 5 let, věřte mi – nepotřebujete ji.“