Většina z nás se o dušičkách nezapomene zastavit na hrobě svých blízkých a zapálit tam svíčku nebo i koupit kytičku. Víme ale vůbec, kdy a proč se začaly slavit?

Dávní Keltové již v době před 3000 lety věřili, že se začátkem listopadu propojuje svět živých a mrtvých. První listopadový den zasvětili Anwinnovi, bohu mrtvých. Zemřelí se v tajuplné noci z 31. října na 1. listopadu na chvíli vraceli mezi živé a na oslavu tohoto spojení pak keltští šamani slavili svátek Samhain. Během noci zapalovali ohně a zvali své mrtvé, aby se k nim přišli ohřát a pobýt se svými blízkými, které kdysi opustili na této Zemi. Pomalované obličeje a převleky živé pak měly chránit před rejdy záhrobních sil.

1. listopadu Svátek všech svatých

13. května 609 zasvěcují Římané antický chrám Pantheon Panně Marii a všem mučedníkům, kteří za svoji křesťanskou víru položili život. Svatostánek předtím patřil olympským bohům. Právě tento okamžik je oslavou svátku duší, které už vstoupily do nebe a dosáhly tam stavu nejvyšší blaženosti. Keltové i Frankové ho slaví už od 8. století, o století později se k nim přidávají i Římané. Původně se tedy na svaté vzpomínalo v polovině května a možná právě tohle je příčinou, proč se v květnu nekonají svatby. Vysvětlením možná nám poskytne rčení „svatba v máji, nevěsta na máry“. Oslava všech svatých mučedníků se sice přesunula na 1. listopadu, kdy Keltové slaví svůj rok, ale květnu už jeho nepěkná pověst související s veselkami bohužel zůstala.

2. listopadu Památka zesnulých

Den je připomínkou a modlitbou za zemřelé čekatele, tedy dušičky, které zatím poletují v očistci a ještě nejsou připravené vplout do nebe. Jeho oslavu poprvé vystrojí v roce 998 opat Odillo (†1048) ve francouzském benediktinském klášteře v Cluny. S jeho pomocí chce šířit křesťanskou víru a odvést pozornost lidí od starých pohanských rituálů. V 11. – 13. století se svátek rozšiřuje do dalších 18 evropských zemí, ve 14. století už se slaví i v Římě. Jsou s ním spojeny i různé lidové zvyky, například rodina, která se sešla, naplnila lampu máslem místo oleje, aby si duše mohly potřít spáleniny a večer se napila studeného mléka, jež pro změnu mělo duše ochladit. Peklo se pečivo zvané dušičky, které dostávali žebráci, chudí a pocestní.