Příběh paneláku aneb jak a kdy u nás vznikala první sídliště
Někteří lidé na paneláky nadávají, jiní na ně nedají dopustit. Pravdou je, že v panelácích u nás žije hodně lidí. Těžko si představit, kde by tito lidé složili hlavu, kdyby paneláková sídliště najednou mávnutím kouzelného proutku zmizela. A pravdou je i to, že panelákové bydlení rozhodně není něco, čím by měl zbytek populace v rodinných domech nebo činžácích pohrdat. Naopak. Bydlení v panelovém domě má dnes i svoji kvalitu a přednosti. Kdy a kde se poprvé objevilo?
Historie je mnohem delší
Neškodí si připomenout, jaká je historie panelákového bydlení. Možná budete sami překvapeni, jak dlouho už se traduje. Asi málokdo z vás by očekával a předpokládal, že první bydlení složené z panelů se objevilo už krátce po skončení 1. světové války. Nejstarší panelové domy se krátce po roce 1918 objevily v Nizozemsku, v roce 1923 je následovalo Německo, první obytný blok panelových domů postavili v roce 1939 v Paříži, další se objevily na severu Evropy ve Finsku a Švédsku. Rozhodně tedy nejde o novodobou záležitost, která sahá nejdále do období po skončení 2. světové války, jak mnozí z vás pravděpodobně předpokládali. Naopak dějiny tohoto levného masového bydlení jsou mnohem delší.
Zlín jako laboratoř pro pokusy
V dnes již bývalém Československu se průkopníkem výstavby panelových domů stala firma Baťa, která s nimi začala už v době 2. světové války. Tato firma v roce 1940 představila československé veřejnosti panelový domek vyráběný z litého betonu. Výroba probíhala přímo na staveništi. Přelom let 1940 a 1941 probíhá ve Zlíně, domovském městě firmy Baťa, ve znamení pokusných staveb prvních dvou vícepodlažních panelových domů. Aby se zjednodušilo zdlouhavé a náročné zdění příček, začínají se používat velké betonové tvárnice obsahující strusku nebo plyn. Montované dvoupodlažní domky vznikají ze železobetonových modulů velikosti 90 krát 270 centimetrů. Panely mají na povrchu vrstvu lepenky, případně také minerální plsti. Toto ovrstvení má zjednodušit a usnadnit omítání panelu. Vnitřní strana například obsahuje desku sololitu.
Rodí se první sídliště
Po skončení 2. světové války ovšem zlínské pokusy neustaly, právě naopak. Rozběhla se zde výstavba domů o jednom až třech patrech. V roce 1952 se ovšem zkoušky přesouvají do Ústavu montovaných staveb, který má své sídlo v Praze. Už na počátku dalšího roku, tedy v roce 1953 je hotový vývoj domu sestaveného celého z panelů. Aby bylo možné panely bez potíží sestavovat, vyvinuli konstruktéři nový kovový jeřáb. Díky němu už v polovině roku 1953 stál na zlínském nábřeží pětipodlažní dům vybudovaný za neuvěřitelně krátkou dobu čtyř měsíců podle plánů architektů H. Adamce a B. Kuly. Tehdy už se ale město nejmenovalo Zlín, ale Gottwaldov a dům obsahující 40 bytových jednotek dostal proto označení G40. S jeho výstavbou se teď roztrhl pytel. Nové domy podle jeho vzoru vznikaly i v dalších městech po celém Československu. V Praze 4 na Zelené lišce vzniklo v období dvou let 1954-1955 celé sídliště. Nejstarší panelákové sídliště u nás mělo tepelnou izolaci ze silikorku. Dokonce ještě hýřilo různými detaily, které odlišovaly jednotlivé domy od sebe, například domovní znamení, mozaiky nebo arkády u vchodů.
Hodně bytů za krátkou dobu
Ve velkém měřítku se panelové domy stavěly především ve východním bloku Evropy. Západ Evropy postupně tento systém bydlení opouštěl, ale východní země většinou stavěly velké množství panelových domů až do začátku 90. let 20. století. Důvodem masové výstavby byly především poměrně nízké náklady na stavbu a navíc zjednodušení stavby. Díky této úspoře se dalo postavit velké množství bytů za relativně krátkou dobu.
Denal
V paneláku jsem bydlel.. dům je samozřejmě v mnoha ohledech lepší.