Kdo řekl, že recepty se musí dodržovat?
Před nedávnem jsem dostala „nařízení“ od vyšší mocnosti (myslím tím prosbu od mé milované maminky), abych udělala něco s tím nákupem, co mírně překáží v chladničce. Mamča totiž využila akciový týden v supermarketu a koupila pravou italskou pochoutku – mascarpone. Inu, asi jako drtivá většina lidí, i mně první napadlo Tiramisu. Vždyť existuje něco jednodušší než nepečené zákusky? A ještě, když jsou tak úžasně chutné.
A tak jsem se pustila do práce. Uvařit extra silnou kávu je základem, protože Tiramisu je zákusek založen na kávové chuti. Bohužel, když si ho dáte v cukrárně, málokdy tam vůbec chuť kávy ucítíte. Ale protože já jsem kávový fajnšmekr, dávám si na tom záležet. Navíc, doma máme ochucené kávy, které nejen neskutečně dobře chutnají, ale i nádherně voní, takže jsem do receptu použila vanilkovou a přisypala jsem do ní jednu kávovou lžičku vanilkového cukru. Kávu jsem nechala vychladnout, a pak jsem do ní přilila druhý základ italské pochoutky – mandlový likér Amaretto. Ach, kombinace těchto dvou vůní je naprosto nádherná. Italové věru věděli, proč Tiramisu pojmenovali Tiramisu. Latinsky tento název totiž znamená „zvedni mi náladu“ a řeknu Vám, mandle v kombinaci s vanilkou a kávou, na tom pozvedá absolutně všechno.
Základ pro dezert tedy máme připraven, zbytek už není podstatný. Dobře dobře, nemyslím to vážně. Zbytek je stejně podstatný jako základ, vždyť mascarpone tvoří převážnou většinu dezertu. Ale abych byla vůči Vám fér, přiznám se, že jelikož tento dezert je u nás doma oblíbený (vždyť kde také ne, že?), trošku jsem ho „obohatila“, resp. vytvořila větší masu. Základem zůstává mascarpone, avšak přidala jsem do něj jemný tvaroh (pokud máte doma zbylou Lučinu, sem s ní) a přidala jsem navíc trochu smetany. Ano , Italové by mě nepochválili, ale věřte mi, na chuti mascarpone a celého Tiramisu to vůbec neubralo, ale na množství pro celou rodinu to výrazně přidalo.
Zbytek myslím zná každá správná hospodyňka – piškoty namáčené v mandlové kávě, přeloženo vrstvou mascarpone a překládáno do němoty, resp. dokud se neminou suroviny. Já jsem naposledy vytvořila své nejvyšší tiramisu – 5 pater z obou vrstev, přičemž i šířka nádoby byla skutečně velká. Na vrch nezapomenout pravé kakao nebo jako v mém případě úžasný karob a už jen šup do chladničky. Ano, asi nejhorší je to čekání na ztuhnutí, protože každý by si nejraději nabral hned.
Všiml si z vás někdo něco? Kam se poděl cukr? Vždyť ve všech receptech ho píší jako jednu z podstatných surovin. Hmmm a Vy jim stále věříte? Proč? Nač přidávat cukr tam, kde ho není třeba? Vždyť piškoty tvoří každou druhou vrstvu, takže cukru je v dezertu požehnaně. Navíc v kávě je cukr (ačkoli málo, ale přece). Nebojte se, přísun kalorií je zajištěn z mascarpone, netřeba ho ještě zvyšovat nepotřebnou surovinou. A světe div se, po Tiramisu se doma jen tak zaprášilo a nikdo ani slovo neřekl o tom, že by bylo málo sladké. A přitom jsem je takto mírně oklamala. Samozřejmě, pro jejich vlastní dobro.
Zanechat odpověď